Tereza Kudláčková (1989) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby I u Jiřího Sopka, absolvovala také stáže na Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech a na FaVU v Brně. Po období, kdy se věnovala především keramice, se v posledních letech navrátila k malbě, která se pro ni stala zásadním médiem se schopností zachycovat zkušenosti každodenního života, mateřství a péče.

V jejích kresbách a malbách hraje ústřední roli tělo – nikoli pouze jako zobrazený objekt, ale jako místo a scéna, na nichž se linie choreograficky rozvíjí do lyrických gest. Fragmenty a siluety postav fungují jako symboly i konkrétní zkušenost, zároveň se stávají nástrojem k vyjádření emocí.

Kudláčková své kompozice staví s vědomím samotného procesu malby. Proces začíná u rychlých skic do bloku, kreslených barevnými fixami či olejovým pastelem. Tyto impulzivní záznamy myšlenek někdy fungují jako samostatná díla, jindy se stávají předlohou pro rozsáhlejší malby, do nichž autorka vkládá větší koncentraci a čas. Její práce osciluje mezi spontánní autenticitou kresby a promyšlenou malířskou kompozicí.

Díla propojují intimní, osobní zkušenost: dětský svět, role matky a pečovatelky, rytmus domácnosti, zahrady a bezpečného zázemí, kde čas plyne jinak než v okolním světě, s univerzálnějšími archetypálními motivy – matky a dítěte, každodenního domova jako útočiště. Přes nadsázku a ironii, které jí pomáhají udržet odstup od náročných situací, její práce evokují křehkou zranitelnost i sílu. Malba se pro ni stává aktem introspekce i performance, vyjádřením únavy, něhy i odhodlání.